Třetí prohra v řadě. Sedíš v kabině pár minut po konci, patnáct párů očí čeká, co řekneš. Víš, že cokoli teď pustíš ven, bude znít buď jako výčitka, nebo jako fráze. Tak většinou řekneš obojí.
Kabinou myslím tvoji skupinu, ať trénuješ hokej, nebo atletiku.
V ostré situaci se nechováš podle toho, co ses naučil. Chováš se podle svého stavu. Proto jsou kurzy plné frází, které v sobotu po zápase nikdo nepoužije.
Kabina po obdrženém gólu je plná aktivace. Patnáct nervových soustav v jedné místnosti, každá v obraně. V takovém stavu tělo neposlouchá obsah, poslouchá tón. Když jsou rozhození, slova k nim nedojdou. Jen je rozhodíš víc.
A pak je tu druhá polovina. Ty. Za pár minut musíš z frustrace udělat něco, co tým posune, a nikdo tě to nikdy neučil. V hokejové licenci C+ pro mládež jsou na pedagogiku a psychologii dohromady dvě hodiny. O tobě samotném tam není nic.
Nebudeš vždycky v klidu. Budeš vědět, co dělat, když klid nepřijde.
Tým nečte tvoje slova. Čte tvůj stav, a to dřív, než dořekneš větu.
Obě věty se v kabinách říkají běžně. Rozdíl mezi nimi není ve slušnosti ani v tvrdosti. Je v tom, jestli míří do týmu, který je zrovna schopný je zpracovat.
„Takhle to nejde. Musíte se do toho víc opřít.“
Hodnocení míří do týmu, který ho v tu chvíli neunese. Přidáváš aktivaci k aktivaci. Slyší se z toho jediné slovo, a to je zklamání. Zbytek se ztratí.
„Dvě minuty nic. Pak vám řeknu jednu věc.“
Nejdřív klesne aktivace, teprve potom dorazí obsah. Ticho v kabině je nepříjemné a připadá ti dlouhé. Týmu dává přesně to, co potřebuje, aby vůbec slyšel, co přijde pak.
Po prohře se do kabiny většinou vchází rovnou z lavičky. Zastav se na chodbě a udělej tři nádechy s delším výdechem. Trvá to dvacet vteřin a nikdo si toho nevšimne.
Nejde o to, abys byl v klidu. Jde o to, aby do kabiny nevešla tvoje frustrace o krok před tebou.
Lepší jedna věta po prohře, která sedne, než pět, které sis nachystal.
Tři nádechy na chodbě ti ukážou, že do kabiny jde vejít jinak. Co v té kabině opakuješ každý týden, ale zvenku nevidíš, protože jsi uvnitř.
Šest trenérů z jiných sportů a jiných klubů. Čtyři týdenní supervize po tři čtvrtě hodině nad reálnými situacemi z minulého víkendu, a kruh, který se ptá, místo aby radil. K tomu půl hodiny jen se mnou na začátku a na konci.
O tobě, ne o takticeKlub může koupit místo v kruhu svým trenérům, nebo si objednat supervizi vlastních kabin. Trenér v kruhu sedí vždycky sám za sebe, klub nedostává témata ani docházku. Bez toho by v kruhu nikdo nemluvil.
Napiš mi