NKJK
NKJK · Není komunita jako komunita

Buď důvodem,
proč dítě u sportu zůstává.

Trénink dá dítěti techniku. Klub dá prostředí. Nervovou stabilitu, ze které pak hraje, dostane od dospělých kolem sebe. Od rodiče na tribuně, od trenéra v kabině. Nebo dostane neklid, který si odnese do každého dalšího zápasu.

Dítě nečte tvoje slova. Čte tvůj stav.

01 / mapa

Kde se to láme

Tlak se v sezoně nerozpustí rovnoměrně. Zhustí se do šesti míst a do několika minut. Tři patří rodiči, tři trenérovi. Otevři to, ve kterém se poznáváš. Když nevíš, kde začít, zkus auto, protože tam se toho rozhoduje nejvíc.

02 / princip

Proč děti se sportem končí

Začnu číslem, ne názorem.

Odejde každý rok 23,9 %
Velikost vzorku 724 036
Míra se nemění mezi 10 a 19 lety

Møllerløkken, Lorås a Pedersen (2015). A Systematic Review and Meta-Analysis of Dropout Rates in Youth Soccer. Perceptual and Motor Skills, 121(3), 913 až 922. Zdroj na PubMed

Skoro každý čtvrtý mladý fotbalista během roku skončí. Nejzajímavější na tom ale není to číslo. Je to fakt, že se mezi desátým a devatenáctým rokem prakticky nemění. Neexistuje jedna kritická brána, kterou stačí ohlídat. Odchod není událost, je to plynulý únik.

Studie říká, kolik dětí odejde. Neříká proč, to v jejích datech vůbec není. Všechno, co přijde teď, je moje zkušenost z kabin a z aut, ne závěr výzkumu.

Tlak na dítě může krátkodobě fungovat. Dlouhodobě dítě tlak nevydrží a se sportem skončí.

Když je dítě dlouho pod tlakem, přestane v hale sledovat hru. Začne sledovat dospělé. Jestli se táta na tribuně zvedl, jestli trenér vrtí hlavou, jestli se po chybě někdo otočil. Pozornost, kterou potřebuje na hru, mu odchází na hlídání okolí.

Takhle se dá hrát měsíc a dá se tak hrát rok. Ne deset let. Proto dítě třeba v patnácti oznámí, že končí. Sport ho pořád baví, jen už nemá sílu na to, co je kolem něj.

A tlak nepřichází jenom od rodiče. Sčítá se. Přijde od trenéra, který ho sám dostává shora, i od klubu, kde se o dětech mluví jako o výsledcích. Dítě nerozlišuje, odkud co přiletělo. Sečte si to.

Rodič a trenér nerozhodují sami. Jsou to ale ti dva, kdo jsou u toho každý den.

03 / materiál

Jestli se v tomhle poznáváš

Nic z toho neděláš proto, že bys byl špatný rodič. Děláš to proto, že ti na tom záleží, ale tělo je rychlejší než ty.

  • Křičíš během zápasu, gestikuluješ, komentuješ rozhodčího.
  • Po zápase mluvíš o svých emocích dřív než o tom, jak se cítí dítě.
  • Po prohře potřebuješ hodiny, někdy dny, aby ses vrátil do běžného stavu.
  • Doma se vracíš k chybám dítěte i po několika dnech.
materiál zdarma · pdf

Tři scény, ve kterých rodič rozhoduje

Cesta na zápas. Samotný zápas. Návrat domů. V každé scéně je vzorec, ve kterém se rodič pozná, a jedna věc, kterou může zkusit.

PDF · pět stran · zdarma

04 / autor
Laco Bittner, portrét na čistém pozadí.
  1. 01

    Kouč

    Profesionální hokejové a fotbalové týmy. Jednotlivci napříč sporty, od mládeže po vrcholové sportovce.

  2. 02

    Kabina

    Dvě sezony na střídačce profesionálního klubu. Vím, co se v kabině děje s celým týmem najednou, když se nedaří.

  3. 03

    Filmař

    Dva celovečerní dokumenty ze sportovního prostředí, v kinech i na Oneplay. Kamera, režie a produkce v jedné osobě.

  4. 04

    Výzkum

    Newton University, mentální trenérství. Závěrečná práce o koregulační inteligenci rodičů. Od podzimu tam přednáším i o umělé inteligenci.

  5. 05

    Otec

    Čtyři děti. Na nejmladší dceři vidím okamžitě přesně to, co u patnáctiletého hokejisty zůstává schované.

Kdo to vede

Laco Bittner. Mentální kouč.

Dvě sezony jsem stál na střídačce profesionálního hokejového klubu jako mentální kouč. Dneska pracuju s vrcholovými sportovci napříč sporty. A vedle toho s rodiči mladých sportovců a s trenéry mládeže.

V čem je moje práce jiná

Většina mentální přípravy pracuje s myšlenkou. Přerámuj si to, řekni si tohle, představ si támhleto. U rodičů jsem narazil na to, že jim to nefunguje, a chvíli mi trvalo pochopit proč.

Tělo se totiž rozjede dřív, než člověk stihne cokoli rozhodnout. Prostor na volbu přijde až za pár vteřin, a to už je reakce venku. Rodiče z prvního pilotu mi ten model po zápase odříkali větu po větě a v dalším zápase reagovali úplně stejně. Neselhali oni, selhalo to, co jsem po nich chtěl.

Proto nepracuju s tím, co si má člověk v rozhodující chvíli říct. Pracuju s tím, z jakého stavu do té chvíle vůbec vstupuje. To je celý rozdíl a je to zároveň téma mojí závěrečné práce na Newton University.

05 / newsletter

Zůstaň v kontaktu

Pravidelný newsletter pro rodiče mladých sportovců.

Co v něm najdeš: