Je pondělí a na papíře máš nácvik přesilovky. Oni přijdou s tím, co se stalo v sobotu, a nikdo o tom nemluví. Ty začneš trénink, jako by se nic nestalo, a pak se hodinu divíš, proč to nejde.
Napětí neodejde tím, že se o něm přestane mluvit.
Tým je pořád plný aktivace z minulého výkonu. Nemusí o tom nikdo mluvit, stačí, že spolu stojí na stejném místě jako v sobotu.
Když jsou rozhození, slova k nim nedojdou. Jen je rozhodíš víc. Než začneš cokoli vysvětlovat, musí napětí odejít tělem. Není to o tom být hodný. Je to o pořadí.
Když pořadí otočíš a začneš výkladem, mluvíš do zdi. A přesně to je ta hodina, po které odcházíš s pocitem, že tě nikdo neposlouchal.
Tým po prohře neposlouchá obsah.
Poslouchá tón.
Tělo napřed, obsah potom. V tomhle pořadí to funguje, v obráceném ne.
Oba chtějí totéž, jet dál. Jeden to jenom vyhlásí, druhý to umožní.
„Tak a teď zapomeneme na sobotu a jedeme dál.“
Řekneš nahlas přesně to, na co všichni myslí, a jedním dechem zakážeš to řešit. Sobota tím nezmizí. Jen se o ní přestane mluvit nahlas a začne se řešit potichu.
Nástup krátký a sobota v něm nepadne. Rozjezd delší než jindy a beze slov.
Napětí potřebuje odejít tělem dřív, než tým slyší obsah. Když jim dáš na začátku něco, kde se hýbou a kde se jim daří, ta jedna věta k sobotě pak dorazí celá.
Nástup nech, bez něj nevíš, kdo chybí a kdo je zraněný. Jen v něm sobota nepadne. Po něm deset minut něco, kde se hýbou a kde se jim daří.
Teprve potom jedna věta k sobotě. Krátká. A pak normální trénink.
Lepší jeden pondělní trénink, který se chytne, než pět dobře míněných proslovů.
Jeden trénink, který začne pohybem, ti ukáže, že pořadí rozhoduje. Proč do toho výkladu skáčeš, i když víš, že to nemá smysl, uvidíš až s někým zvenku.
Šest trenérů z jiných sportů a jiných klubů. Čtyři týdenní supervize po tři čtvrtě hodině nad reálnými situacemi z minulého víkendu, a kruh, který se ptá, místo aby radil. K tomu půl hodiny jen se mnou na začátku a na konci.
O tobě, ne o takticeKlub může koupit místo v kruhu svým trenérům, nebo si objednat supervizi vlastních kabin. Trenér v kruhu sedí vždycky sám za sebe, klub nedostává témata ani docházku. Bez toho by v kruhu nikdo nemluvil.
Napiš mi